Príbehy o strate a prekonávaní ťažkých životných situácií sú často bolestivé, ale zároveň plné nádeje a poučenia. Jedným z takýchto príbehov je aj skúsenosť známej slovenskej moderátorky Adely Banášovej (predtým Banášová, dnes Vinczeová), ktorá otvorene prehovorila o strate bábätka. Jej príbeh rezonuje s mnohými ženami, ktoré prežili podobnú situáciu, a prináša pohľad na to, ako sa s takouto stratou vyrovnať a nájsť cestu k novej nádeji.
Osobná strata a cesta k zmiereniu
Koncom septembra verejnosť obletela správa, že Adela Banášová prišla o bábätko v siedmom týždni tehotenstva. Moderátorka túto udalosť spočiatku komentovala len veľmi stručne. Po čase sa však s krutou ranou zmierila a dokáže o nej hovoriť. Pre topky prezradila, že z jej pohľadu je pozitívny baby test síce šťastná udalosť, ale príliš často končí tragicky. O tom, aké hrozivé sú počty žien, ktoré prišli o bábätko, nemala najmenšie tušenie.
Adela Banášová sa len veľmi krátko tešila zo správy, že je v požehnanom stave. O bábätko totiž prišla v siedmom týždni tehotenstva. Ako však prezradila, túto krutú ranu osudu sa snažila pochopiť a prijať. „Nemusíme vždy vedieť, prečo sa nám veci dejú, lebo to môže súvisieť s x príčinami. Ale keď to prijmeme, tak tomu dáme takú uvoľnenú energiu, aby sa to vyriešilo najlepšie, ako vie.“ Aj ochota rozprávať o nedávnej udalosti svedčí o tom, že blondínka sa s týmto nešťastím vyrovnala. „Už s tým nemám problém. Netrvalo mi to nejako dlho, kým som to spracovala, lebo si myslím, že je to nesmierne bežné a že sa ľuďom dejú oveľa horšie veci.“
Bežný, no bolestivý problém
Spočiatku rozmýšľala, prečo takáto rana postihla práve ju. Neskôr však zistila, že zďaleka nejde o ojedinelý problém. „Všade sa píše, že pozrite si tehotenský test, aký šťastný, úžasný moment, ale nikde vám nepovedia, že každé tretie tehotenstvo v 7. týždni končí.“
Vinczeová, žiaľ, patrí medzi tie ženy, ktoré prišli o nenarodené dieťa. Stalo sa jej to v čase, keď randila s Petrom Modrovským. Adela o tejto skúsenosti už hovorila aj v minulosti a opäť sa k tejto téme vrátila. „Môj gynekológ mi povedal, že už je najvyšší čas na deti. Zvláštne, že som začala riešiť deti až vtedy, keď mi to povedal lekár. Dieťaťom vo svojom živote som sa teda začala zaoberať nie z úprimnej túžby, ale z paniky. Prečo? Lebo by sa malo. Vtedy som aj pomerne rýchlo otehotnela, no aj rýchlo potratila,'' priznala Vinczeová v rozhovore pre magazín Evita. Pre Adelu to bola veľká rana. „Bol to pre mňa trochu šok, netušila som, že každé druhé tehotenstvo sa končí potratom. Za celú túto skúsenosť som však bola v konečnom dôsledku vďačná aj preto, že som dieťa čakala s partnerom, s ktorým som napokon ani nebola.
Nádej na budúcnosť a cesta k adopcii
Zisťovali sme preto, ako sa Adela vo svetle tohto faktu pozerá na možnosť pokúsiť sa opäť o bábätko. „To sa ťažko plánuje, ale budeme radi, keď to vyjde a keď to vyjde so všetkým. Budem rada, keď to od toho prvého momentu cez ten druhý až po ten finálny vyjde,” ukončila tému slovami, z ktorých vyplýva, že ani po negatívnej skúsenosti sa novému tehotenstvu nebráni.
Adela Vinczeová se společně s manželem Viktorem Vinczem pokoušela několikrát o miminko. Populární moderátorka ale v minulosti potratila, a proto dvojice zvažovala i umělé oplodnění. Nakonec se ale rozhodli jít jinou cestou. Nyní spolu vychovávají syna Maxe, se kterým otevřeně mluví o tom, že je adoptovaný, jak prozradila v pořadu eXtra Host. Adela Vinczeová s manželem adoptovala syna Maxe na konci roku 2022. V jeho výchově jsou velice otevření a dokonce s ním, ačkoliv mu jsou teprve tři roky, mluví o tom, že je adoptovaný.
Adéla Vinczeová: O adopci syna i o tom, co jí způsobil manžel!
„Řešili jsme, že Viktorovo sperma a můj věk není úplně šťastná kombinace. Na umělé oplodnění se nám nechtělo, tak jsme řešili otázku, co my a děti. Vyšla nám z toho adopce," svěřila se Adéla v rozhovoru pro televizi Nova. Osud jim nakonec do života přivedl malého Maximiliána.
Proces adopcie a otvorená komunikácia
Manželé proto začali zvažovat umělé oplodnění, ke kterému nakonec nedošlo. „Já jsem tak nějak vnímala své tělo, že nechci jít na umělé oplodnění. Řekla jsem si: Bude na světě už tak dost dětí, které nemají rodiče, tak já nebudu cílit k tomu, ho sem nějakými laboratorními pokusy přivést,“ řekla moderátorka v pořadu Extra Host.
Dvojice se nakonec rozhodla pro adopci. „Myslím, že je velmi důležité před tím, než člověk jde buď na umělé oplodnění, nebo cestou adopce, se především smířit s tím, že děti prostě možná nebudou, protože nemohou být výsledkem našeho lpění, aby nám pak zaplnily nějakou díru v životě,“ sdělila Adela, u které s Viktorem začal dlouhý proces.
Ačkoliv manželé neměli požadavek, jak by jejich dítě mělo vypadat, čekali na chlapečka více než dva roky. „Kdybychom si dali kritéria, že chceme holčičku majoritní (z většinové populace, pozn. red), tak bychom čekali ještě déle. A tak to bylo relativně rychle. Ale těch dva a půl roku jsem vůbec nečekala u telefonu, protože člověk si žije svůj život, svůj komfortní život čtyřicátníka,“ řekla.
„Najednou mi volá můj muž: Mají pro nás chlapečka a já, že okej. Připadalo mi to hrozně směšné, ta představa,“ sdělila moderátorka v pořadu Extra Host. Ačkoliv Adela s Viktorem neměli ve svém okolí žádné miminko, chlapeček si je okamžitě získal. A netrvalo dlouho a brzy se stali kompletní rodinou.
Adela otevřeně o celém procesu mluví a stejně jako je upřímná k fanouškům a novinářům, je upřímná i ke svému synovi. A to i v případě vážných témat, jako je právě adopce. „My se o tom bavíme, je to součást jeho příběhu a je to jakási dokonalost našich životů a našeho dění. Takže pro mě nikdy nebyl problém o tom mluvit, ale dávám si pozor, jak o tom mluvím, protože si říkám, že on se možná někdy v budoucnu bude dívat na tyhle rozhovory. Takže abych tam neřekla něco, co by špatně pochopil. Aby věděl, že ho milujeme a že jsme ho milovali od prvního okamžiku a že to je to nejdůležitější,“ řekla moderátorka, která se snaží během jejich společných konverzací slovu „adopce“ zatím vyhnout.
„Mám pocit, že to ještě není v jeho jazykovém vybavení tak přirozené, i když má jiná slova, která používá mimo podle mě jeho věkový rámec. Ale psychologicky je to vlastně doporučené, že každý člověk, aby byl se sebou sladěný, v míru a v nějaké sebelásce, potřebuje chápat a vnímat svůj vlastní příběh a mít v něm co nejvíce mozaiky,“ sdělila.
Syn Adely a Viktora strávil prvních pár měsíců u své profesionální pěstounky. Když se totiž miminka po narození dostanou do přechodného období, tak už dnes díky legislativě nejdou do ústavů nebo kojeneckých zařízení, ale rovnou do tzv. profesionálních rodin, tedy rodin, které se o děti starají profesionálně, dokud nejsou připravené na adopci. „My mu pak vyprávíme: 'Byl jsi u této paní, tam jsi bydlel, my jsme tě tam chodili navštěvovat a učili se s ní, jak tě koupat,' a tak dál. Snažíme se mu tedy vysvětlit, že on byl v bříšku jiné paní, ale že od začátku byl naším synem. "Neumím si představit, že bych ho milovala víc"Už při prvním setkání s Maxíkem bylo manželům jasné, že je jejich. "Já si pamatuji, jak jsme vešli do místnosti a on byl na gauči. Když jsme ho chytili do náruče, tak jsme to pocítili. Na to nás připravovali, že to je důležitý moment celého procesu. Že se může stát, že se nám nebude líbit, nebude nám vonět, nebo jen jednomu. Je nutné být absolutně upřímný a může to znít cynicky, ale nebylo by to fér ani vůči dítěti, kdybychom si ho vzali bez chemie," svěřil se Viktor. Manželé o synovi mluví s velkou pokorou a úctou. Od začátku ho vedou k tomu, aby věděl, že je adoptovaný, a aby to vnímal jako něco přirozeného.
