Speváčka Eva Pilarová, rodným menom Eva Bojanovská, ktorá oslávila 9. augusta 80. narodeniny, zomrela vo veku 80 rokov po dlhodobej chorobe. Rodáčka z Brna sa od detstva hudobne vzdelávala, hrala na klavíri, spievala v detskom chrámovom zbore a v detskom zbore Československého rozhlasu v Brne. Jej spevácku dráhu dokumentuje viac ako dvadsiatka vydaných albumov a kompilácií.
Eva Pilarová vyštudovala Vyššiu hospodársku školu, na ktorej v roku 1958 maturovala. Následne začala študovať operný spev na brnianskej Janáčkovej akadémii múzických umení (JAMU), zároveň začala spievať v kabarete Večerní Brno. Po roku štúdia z JAMU odišla a nastúpila do pražského divadla Semafor, kde si ju na konkurze vybrali Jiří Suchý a Jiří Šlitr. Prvú semaforskú pesničku Sup a žlůva naspievala s Jiřím Suchým.
Jej prvou samostatnou nahrávkou pre Supraphon bola pieseň "Co je to láska" z januára 1961, ktorá bola v origináli hitom Elvisa Presleyho "Don't Be Cruel" s českým textom Jiřího Suchého. Spievala ju v semaforskom predstavení "Zuzana je sama doma". Tu začala jej spolupráca s Waldemarom Matuškom, ktorý si ju vybral ako partnerku do legendárneho hitu "Ach, ta láska nebeská" z decembra 1961. Pesnička zaznela v semaforskom predstavení "Zuzana je zase sama doma".
V roku 1962 prešla spolu s Waldemarom Matuškom do divadla Rokoko. Ešte v tom roku získala zlatú medailu v oblasti jazzového spevu na Svetovom festivale mládeže v Helsinkách. Z viacerých piesní v Rokoku bol najväčším hitom opäť duet "Tam za vodou v rákosí" z apríla 1963. V roku 1964 sa do Semaforu vrátila.
Premiéru pred kamerou mala vo filme Kdyby tisíc klarinetů, kde spievala duet s Karlom Gottom "Je nebezpečné dotýkat se nebe". V júni 1967 na druhom ročníku Bratislavskej lýry vyhrala zlatú lýru za pieseň "Rekviem".
Jej popularita stále rástla. Už v prvom ročníku ankety Zlatý slávik za rok 1962 bola tretia (speváci aj speváčky boli vtedy iba v jednej skupine, vyhral Waldemar Matuška). Rok nato bola tiež tretia (vyhral Karel Gott). Za rok 1964 už mali sólovú kategóriu speváci aj speváčky a vyhrala Eva Pilarová. Zlatého slávika získala aj za roky 1965, 1967 a 1972.
V roku 1965 odišla na sólovú dráhu, založila si vlastnú skupinu a často vystupovala v zahraničí, hlavne na Kube a v Sovietskom zväze. Vo februári 1973 ju zachránila doslova "Božia ruka". S kapelou koncertovali na Kube. Kapela sa vrátila do Prahy, Pilarová ostala na Kube. Lietadlo, ktorým sa vracala jej kapela, havarovalo tesne pred pristátím v Prahe. Nikto z jej kapely haváriu neprežil.
V 70. rokoch sa začala viac venovať džezu a swingu. Koncertovala s orchestrami Karla Vlacha, Karla Kraugartnera aj Gustava Broma. Keďže jej dvaja bývalí manželia emigrovali na Západ, mohla koncertovať iba v bývalom socialistickom tábore. Situácia sa zmenila až po roku 1989, kedy začala koncertovať v USA, Kanade, Austrálii a väčšine európskych krajín.
Venovala sa aj fotografovaniu. Bolo o nej známe, že je výbornou kuchárkou a vydala šesť kuchárskych kníh s receptami. Eva Pilarová bola trikrát vydatá. Prvým manželom bol hudobník Milan Pilar, druhým manželom spevák Jaromír Mayer. Obaja emigrovali na západ. Tretím manželom bol od roku 1984 tanečník Jan Kolomazník. Z prvého manželstva mala syna Milana.
Jej spevácku dráhu dokumentuje viac ako dvadsiatka vydaných albumov a kompilácií. Prvým bol v roku 1965 LP platňa "Eva Pilarová". Z novšej diskografie to boli albumy "Swing 2000" (1999), "Rodeo" (2002), "Zlatý výběr" (2004), kompilácia "Proměny" v júni 2009, ktorá vyšla k 70. narodeninám, a "Pilarka a přátelé" z marca 2018. K 80. narodeninám vydal Supraphon trojkompiláciu "Eva Pilarová Singly (1970-1989)", ako aj záznam koncertu Evy Pilarovej a Karla Gotta "Recitál 1965 Live". V októbri 2009 bola ocenená štátnym vyznamenaním Za zásluhy I. stupňa.
Eva Pilarová, rodená Bojanovská, pochádzala z Brna, kde jej otec pracoval ako krejčí a matka ako švadlena. Od dětství sa věnovala hudbě, hrála na klavír a zpívala v chrámových sborech. Po maturitě na Vyšší hospodářské škole v roce 1958 začala studovat operní zpěv na brněnské JAMU. Současně vystupovala v divadle Večerní Brno. V roku 1962 odešla spolu s Waldemarem Matuškou a Karlem Štědrým do Divadla Rokoko, ale v roce 1964 se vrátila zpět do Semaforu.
Práve v tomto období začala jej filmová kariéra, ktorá bola úzko spjatá s jej pěveckou dráhou. Významným milníkom v jej filmové kariéře byl hudební film Kdyby tisíc klarinetů z roku 1964, režírovaný Jánem Roháčem a Vladimírem Svitáčkem. V tomto kultovním muzikálu ztvárnila roli sboristky dívčí školy a zazpívala zde legendární duet s Karlem Gottem "Je nebezpečné dotýkat se hvězd". V roku 1966 se Eva Pilarová objevila v televizním filmu Dobře placená procházka, který režírovali Ján Roháč a Miloš Forman. V této jazzové opeře, kterou napsali Jiří Suchý a Jiří Šlitr, ztvárnila hlavní roli Vanilky. Dalším významným filmem v její kariéře byl Zločin v šantánu z roku 1968, který režíroval Jiří Menzel. V roce 1967 se objevila ve filmu Ta naše písnička česká. Celkem si Eva Pilarová zahrála v přibližně dvaceti filmech, převážně hudebních, a v deseti televizních seriálech.
Eva Pilarová byla trojnásobnou vítězkou ankety Zlatý slavík (1964, 1967, 1971) a v roce 1981 byla jmenována zasloužilou umělkyní. V roce 2009 obdržela od prezidenta Václava Klause medaili Za zásluhy. Kromě zpěvu a herectví se věnovala také psaní - vydala dvě autobiografické knihy (Vzpomínání a Potkala jsem léčitele) a pět kuchařek. Během své kariéry spolupracovala s významnými osobnostmi české kultury, jako byli Jiří Suchý, Jiří Šlitr, Waldemar Matuška, Karel Gott a další.
Její hlas o rozsahu tří oktáv, dokonalé frázování a jazzové cítění z ní učinily jednu z nejvýraznějších osobností české populární hudby. Eva Pilarová byla třikrát vdaná. Jejím prvním manželem byl v letech 1960-1964 hudebník Milan Pilar, druhým v letech 1968-1971 zpěvák Jaromír Mayer a třetím od roku 1984 až do její smrti tanečník Jan Kolomazník.
Eva Pilarová zemřela 14. března 2020 v Praze po těžké operaci na selhání ledvin. Zádušní mše za Evu Pilarovou se konala ve středu 3. června 2020 v bazilice Nanebevzetí Panny Marie v Praze na Strahově.