Motív Madony s dieťaťom, teda zobrazenie Panny Márie s Ježiškom, je jedným z najrozšírenejších a najikonickejších v dejinách umenia. Táto téma, hlboko zakorenená v kresťanskej tradícii, sa stala zdrojom inšpirácie pre umelcov rôznych období a kultúr, pričom každý z nich priniesol do tohto zobrazenia svoj vlastný štýl a interpretáciu. Od monumentálnych sôch až po intímne maľby, Madona s dieťaťom pretrváva ako symbol materstva, lásky, ochrany a nádeje.
Materiály a techniky
Umelecké stvárnenie Madony s dieťaťom sa realizuje v rôznych materiáloch a technikách, čo umožňuje širokú škálu výrazov a interpretácií.
Drevo
Drevené sochy Madony s dieťaťom majú dlhú tradíciu, pričom drevo ako materiál umožňuje detailné vyrezávanie a modelovanie. Často sa používa javorové alebo lipové drevo.
- Javorové drevo: Drevená socha Panny Márie s dieťaťom je často nádherne vyrezaná z javorového dreva. Sochy a drevorezby do veľkosti 60 cm sú štandardne vyrezávané z vybraného horského javorového dreva. Javorové drevo je cenené pre svoju jemnú štruktúru a dobrú opracovateľnosť, čo umožňuje umelcom vytvárať zložité detaily a hladké povrchy.
- Lipové drevo: Sochy väčších rozmerov, teda sochy veľkosti 60 cm alebo väčšie, sú vyrezávané z lipového dreva, teda posvätného dreva; pokiaľ nie je uvedené inak. Lipové drevo je mäkšie ako javorové, čo uľahčuje vyrezávanie väčších a detailnejších sôch.
Po vyrezávaní sa drevené sochy často ručne maľujú jemnými olejovými farbami a zlátené plátkovým zlatom, čo im dodáva bohatý a slávnostný vzhľad. Vzhľadom na charakter práce a použité materiály sa môžu farebné odtiene produktov mierne odlišovať od zverejnených fotografií. Sochy sú dostupné vo farbe, alebo prevedení natur (prírodné drevo) v rôznych veľkostiach.
Predám starožitnú drevenu sochu madony. socha v pôvodnej polychromii.
Velká dřevěná socha Madona Panna Marie - [11.3. Je vysoká má 57 cm a na šířku kolem 16 cm je stále v pěkném stavu.
Drevená socha Panny Márie (Madona) - [8.3.
Drevená Madona - [15.2.
Madona socha polychromaticka uprava - [14.2.
Predám cca 43cm vysokú sochu Madony. Panna Mária Lurdská stojí na podstavci, ktorý pripomína skalu s drobnými kvetmi. Má na sebe dlhé biele rúcho previazané modrým pásom, cez plecia jej splýva plášť so zlatým lemovaním.
Sadra
Okrem dreva sa na tvorbu sošiek Madony s dieťaťom používa aj sadra. Sádrové sošky môžu byť patinované, čím sa napodobňuje vzhľad kovu. Príkladom je sádrová soška Madony a dieťaťa s patinou napodobňujúcou kov.
Onyx
Ďalším materiálom, ktorý sa používa na tvorbu umeleckých sôch Madony s dieťaťom, je onyx. Sochy z onyxu sú ručne dobrusované a pekne vypracované.
Pieskovec
Monumentálne pieskovcové súsošie „Matka s dieťaťom” z obdobia prvej republiky nesie silný emocionálny náboj. Skulptúra z obdobia okolo roku 1930 zobrazuje intímny a nadčasový motív materstva - matku hľadiacu k dieťaťu, ktoré jej sedí pri nohách.
Linoryt
Linoryt je grafická technika, ktorá sa tiež používa na zobrazenie motívu Matky s dieťaťom. Príkladom je linoryt od Evy Melkovičovej (1951-1999).
Historické a umelecké kontexty
Zobrazenia Madony s dieťaťom majú bohatú históriu a nachádzajú sa v rôznych umeleckých kontextoch.
Renesancia
Leonardo di ser Piero da Vinci, nazývaný Leonardo da Vinci, (* 15. apríl 1452, Anchiano pri meste Vinci - † 2. máj 1519, zámok Clos Lucé, Amboise, Francúzsko) je opisovaný ako archetyp "renesančného človeka" a ako univerzálny génius. V roku 1481 bol poverený namaľovať obraz nad oltár "Klaňanie kráľov". Leonardo sa narodil v dedinke Anchiano, blízko mesta Vinci v Taliansku, bol nemanželské dieťa, vyrastal so svojím otcom vo Florencii. Celý svoj život bol vegetarián.
Prvá republika
Obrie pieskovcové súsošie „Matka s dieťaťom” z obdobia prvej republiky pochádza z reprezentatívnej prvorepublikovej vily na Liberecku a nesie silný emocionálny náboj.
Emocionálny a symbolický význam
Motív Madony s dieťaťom má hlboký emocionálny a symbolický význam. Zobrazuje intímny vzťah medzi matkou a dieťaťom, symbolizuje materstvo, lásku, ochranu a nádej.
Slovenské národné múzeum-Múzeum Červený Kameň sa ako jedno z piatich miest na Zemi môže pýšiť skvostom, ktorý už niekoľko dní majú návštevníci možnosť obdivovať priamo v stálej expozícii. Ide o bronzové súsošie Madony s dieťaťom, ktoré vzniklo na prelome 19. a 20. storočia. Autorom originálnej sochy je taliansky sochár, maliar, architekt a básnik, Michelangelo Buonarroti. Bronzový odliatok Michelangelovej Madony z Brúgg je replikou sochy z bieleho mramoru, ktorá sa nachádza v Kostole Notre Dame v Bruggách. Je to jediné Michelangelovo dielo, ktoré opustilo Taliansko ešte za jeho života. Michelangelo sochu vytvoril v roku 1504, v rovnakom čase ako známeho Dávida alebo Pietu, ktorá sa nachádza v chráme sv. Petra. Madona je tu zobrazená ako mladá a krásna žena, z ktorej vyžaruje pokoj, no zároveň ajsmútok a obava o malého Ježiša. Michelangelova Madona je jedným z prvých zobrazení Panny Márie s dieťaťom, kde Ježiš nespočíva v matkinom náručí. Stojí pri jej nohách, drží ju za ruku, no zároveň sa už vydáva na svoju vlastnú cestu. Madona ako keby vopred vedela, čo ho na tejto ceste čaká.
Súsošie inštalované v stálej expozícii SNM-Múzea Červený Kameň sa pôvodne nachádzalo v kaplnke voderadského kaštieľa. Získali ho Štefan Keglevič a jeho manželka Klára, rod. Zičiová po roku 1907, zrejme ako svadobný dar. Po druhej svetovej vojne sa stalo súčasťou interiérového zariadenia Domova slovenských spisovateľov, ktorý bol zriadený v kaštieli v Budmericiach. V roku 2014 bolo súsošie prevezené na hrad Červený Kameň, kde bolo v roku 2015 umiestnené do stálej expozície. Podľa Michelangelovho originálu vznikli na prelome 19. a 20. storočia dve formy, z ktorých bolo doteraz vyrobených niekoľko odliatkov. Okrem červenokamenského odliatku poznáme štyri ďalšie, ktoré sa nachádzajú:- na Mannhattane v New Yorku v kostole sv. Pavla Apoštola z roku 1889,- v Edinburgu, v kostole sv. Cuthberta z roku 1907,- vo Florencii, v Casa Buonarotti z roku 2008,- vo Washingtone, D. C. v Bazilike Nepoškvrneného počatia z roku 2008.
Manželia Keglevičoví sa k Panne Márii modlievali každú nedeľu. Istotne bola v ich modlitbách zahrnutá aj prosba za počatie mužského potomka. Ich modlitby boli vypočuté a o desať mesiacov po svadbe sa im narodil syn Peter a postupne mali ešte ďalších dvoch synov Gabriela a Jozefa, a dcéru Janu.
Ak túžite po dieťati alebo máte iné tajné želanie, obráťte sa na Madonu a jej syna.
Madona z Toruně: Strata a odkaz
Krásná Madona z Toruně je nezvěstná gotická socha zobrazující Marii s Ježíškem v náručí. Nacházela se v Toruni v Kujavsko-pomořském vojvodství. v Jednalo se o jednu z umělecky nejcennějších soch madony s dítětem z přelomu 14. a 15. století. Řadila se ke krásným madonám, ikonografickému typu vytvořenému před rokem 1400 v rámci krásného stylu, stylového směru středoevropské gotiky. Před druhou světovou válkou se socha madony nacházela v toruňském kostele sv. Janů, bývalém farním kostele Starého Města, nyní katedrále toruňské diecéze. Na konci války sochu odvezli ustupující Němci a její stopa se ztratila. Originální podstavec s Mojžíšovou bustou, na kterém socha stávala, se zachoval dodnes.
Původní sochu vytvořil kolem roku 1390 neznámý umělec, nyní označovaný jako Mistr Toruňské madony, pravděpodobně pro františkánský kostel Panny Marie na Starém Městě. Toruňská Madona se ve zdrojích poprvé zmiňuje v roce 1650, potom v letech 1667-1672 u příležitosti návštěvy biskupa z Chełmna Andrzeje Olszowského. V roce 1921 byla socha restaurována Janem Rutkowským, který odstranil pozdější vrstvy malování, ale zachoval stopy středověké polychromie. V roce 1942 němečtí odborníci obnovili sochu znovu. O dva roky později byla socha uložena v depozitáři v Grebocinu. Ze strachu z blížící se Rudé armády byla pak odvezena na neznámé místo, pravděpodobně někam do Německa.
Krásná Madona z Toruně byla plnoplastická socha (tj. vyřezávaná z obou stran) vysoká 115 cm. Byla vyrobena z vápence, na povrchu byly stopy polychromie. Marie byla zobrazena v mladém věku, její tvář byla plná krásy, měla jemné rysy, vysoké čelo, mírně zakryté oči a drobné rty. Vlasy se kadeřily do vln. Na hlavě měla závoj a korunu. Stála na pravé noze, zatímco levá noha byla mírně ohnutá a mírně vysunutá dopředu. Dítě bylo zobrazeno nahé, sedící na pravé paži matky. Jeho oči směřovaly k jablku, kterého se ostýchavě dotýkalo levou rukou. Umělec realisticky ukázal dětské tělo a zobrazil silné pouto mezi Marií a malým Ježíškem, zdůrazněné něžným gestem Marie, která podává dítěti jablko, přičemž dítě oplácí podobným gestem a snaží se dosáhnout jablko levou rukou a pravou rukou se dotká Matky. Tato gesta dokazují silný důraz na kompozici založenou také na dynamickém uspořádání záhybů rouch, pozici Marie, i na mírně skloněných hlavách.
Socha Marie s dítětem stála na ozdobné konzole, kterou je polopostava Mojžíše téměř v životní velikosti vycházející z plamenů hořícího keře. Na rozdíl od postavy madony sochař neukázal celé tělo Mojžíše; jeho socha začíná u boků. Prorok je zobrazen jako osoba vysokého věku, jeho hlava je skloněna, na tváří a na čele se objevují vrásky, obočí a oční důlky jsou silně vyznačeny. Na rozdíl od velmi vznešené postavy Madony je postava Mojžíše realističtější, umělec stylizovaně vyřezal vlnité prameny vlasů, vousů a licousů.
Toruňská madona je považována za typický příklad stylu, který vznikl kolem roku 1400, ale ukazuje i vliv tradice gotického realismu, včetně Parléřova umění. Autor sochy, neznámý jménem, byl dříve uváděn jako Mistr krásných Madon, nebo nyní jako Mistr toruňské madony. Jeho umělecká dráha i tvorba, původ a vlivy, které vstřebal, jsou předmětem mnoha vědeckých diskusí. V důsledku nového výzkumu je Mistrovi mimo jiné připisován také Modlící se Kristus z kostela sv. Jana Křtitele v Malborku (v současné době ve sbírkách místního Hradního muzea) a je spojován s Pietou v kostele sv. Barbory v Krakově. Výzkum jeho díla však ztěžuje podobnost mnoha soch pocházejících z různých míst střední Evropy, protože styl umění kolem roku 1400 byl skutečně „mezinárodní“. Problém geneze stylu toruňského díla do značné míry odráží nevyřešené otázky zdrojů krásného stylu. Za hlavní centra, která měla tento mezinárodní gotický styl kolem roku 1400 formovat, se považují Čechy s Prahou, Slezsko s Vratislaví, Francie s Paříží, Rakousko s Salcburkem i Porýní s Kolínem. Dvorní kultura a styl rodiny Parléřů jsou důležitými základy krásného stylu, navíc tyto dva trendy ovlivnily velkou část Evropy. Východní Pomořansko kolem roku 1400 patřilo státu Řádu německých rytířů a bylo důležitý umělecký region. Uměleckými centry zde byly Gdaňsk, Toruň, Elbląg a hlavní město státu německého řadu - Malbork. V Toruni se zachovala řada děl z té doby (včetně Svaté Marie Magdaleny vychovávané anděly z katedrály v Toruni), ale každé z nich má individuální charakteristiky, odlišné od krásné Madony, s výjimkou Madony Dobré naděje ztracené rovněž během poslední války z toruňské radnice. Vědci zdůrazňují silný vztah mezi Madonou z Toruně a Madonou z Vratislavi a někteří spojují obě práce se stejným sochařem. Četné podobnosti s toruňskou sochou jsou zjevné u soch Marie s dítětem v Bonnu, moravském Šternberku a také v Gdaňsku (včetně Piety v kostele Nanebevzetí nejsvětější Panny Marie). Kromě Toruně, místa vzniku Krásné madony, vědci ukazují na Prahu. Kolem roku 1400 bylo v tomto městě vytvořeno mnoho kamenných soch, včetně Madony z Českého Krumlova (nyní ve sbírce Uměleckohistorického muzea ve Vídni); podle většiny historiků umění však tato socha nemá přímý vztah k sochám z Vratislavi a Toruně. Hlavní město Zemi Koruny České za vlády posledních Lucemburků, zejména krále Václava IV.
Krásná madona z Toruně se vyznačuje také bohatou symbolikou a ideovým obsahem. Teologie mimořádné krásy Marii se odráží v duchovní kráse Matky Boží. Symbol jablka naznačuje, že se Maria, která je dána Kristu, stává novou Evou a Ježíš se stává novým Adamem. To znamená odpuštění hříchů lidstva a jeho prapředků, kteří se nejprve postavili proti Boží vůli a ochutnali ovoce stromu poznání dobra a zla.
Kult Madony z Toruně neskončil ztrátou původní sochy. Ztracené dílo se stalo symbolem kultury Toruně a jejího sebevědomí. Během mše, kterou slavil Jan Pavel II. na letišti v Toruni v rámci VII. apoštolské cesty do Polska dne 7. června 1999, obdržel tento papež z rukou obyvatel Toruně kopii Madony od Tadeusze Porębského. V rámci prvního výročí návštěvy Jana Pavla II. v katedrále byla odhalena socha papeže, kterou vytvořil Radosław Ociepa. Je to nejstarší z pěti památek na Jana Pavla II. v Toruní. Ukazuje papeže, který ve svých rukou drží sošku Madony z Toruně.
Madona s Ježiškom na polmesiaci z Hája, 1500 - 1510, SNM - Etnografické múzeum v Martine
